Depresi a úzkosti častěji diagnostikují ženám než mužům. Podle vědců zatím neexistují přesvědčivé důkazy, že by za tyto rozdíly mohla biologická, tedy vrozená křehkost či nestabilita žen, která by mohla vycházet z jejich hormonální podstaty.

Vysvětlení má tkvít jinde – konkrétně v životních podmínkách, které vycházejí z nerovnosti mužů a žen, a také v modelech „mužskosti“ a „ženskosti“.

Mluví o tom i nová španělská studie založená na průzkumu a zároveň klinických datech. Zveřejnili ji v časopise Gaceta Sanitaria. Autorky a autoři v ní tvrdí, že ženám lékaři nediagnostikují depresi častěji než mužům jen pro sociální, ekonomické a politické nerovnosti, které zažívají.

Problémem je i takzvaný medicínský sexismus, který muže diagnostikuje nedostatečně. Ovlivňuje totiž rozhodování lékařů v tom, čí psychické problémy je třeba řešit, u koho jde o závažný problém a u koho symptomy připíší něčemu jinému.

„Segregace na trhu práce, větší břemeno domácích prací a péče, větší sociální vyloučení, sexistické diskriminace a menší přítomnost v oblastech, kde se rozhoduje – toto vše vystavuje ženy vyšší míře stresu a omezuje jejich přístup ke zdrojům, které by je psychické zdraví mohli ochránit, „zdůrazňuje studia.

Zhoršené psychické zdraví je prý také důsledkem toho, že jsou ženy vystaveny fyzickému, psychickému či sexuálnímu násilí, což je u nich častější jev než u mužů.

Narušené psychické zdraví se týká žen napříč různým věkovým spektrem. Právě diagnóza depresí a úzkostí však podle výzkumu významně rostla, čímž horší u žen byla jejich socio-ekonomická situace.

To znamená, že míra těchto onemocnění se zvyšuje, pokud mají ženy nedostatečný příjem, nízkou úroveň vzdělání, jsou nezaměstnané nebo patří do nižší sociální třídy.